Udržitelná móda

Dopad oděvního průmyslu na životní prostředí

Textilní výroba má celosvětově významný dopad na životní prostředí co se týče využívání půdy, vody, materiálu a emisí skleníkových plynů související nejen s výrobou ale i dopravou. Textilní výrobky představují zátěž z hlediska obsahu chemických látek díky barvení a finálním úpravám.

Trend rychlé módy (fast fashion) s neustálou obměnou módních kolekcí navíc zvýšil produkované množství oděvů a také zkrátil jejich životní cyklus. Oděvní značky, které založily svůj business model na rychlé módě chrlí obrovská kvanta oděvů za relativně nízké ceny. Starší kolekce musí uvolnit místo novým. Část produkce je likvidována, aniž by byla vůbec někdy prodána a nošena.

Drancování přírodních surovin

Oděvní průmysl je náročný na půdu a spotřebu vody. Podle odhadů je potřeba na výrobu jednoho bavlněného trička 2.700 litrů vody. To je asi potřeba vody na pití pro jednoho člověka na dobu dva a půl roku. Textilní průmysl se podílí asi z 20 % na znečištění vody patří tak mezi TOP 3 znečišťovatele vody na Zemi.

Znečištění vody se neděje jenom v místě výroby. Při každém praní polyesterového oblečení se do odpadních vody uvolňují mikroplasty, které se následně dostávají do potravinového řetězce. Nejvíce mikroplastů se uvolňuje při prvních praních. Pokud tedy prodloužíme životnost oděvů, snížíme tím produkci mikroplastů.

Pěstování bavlny a jiných přírodních vláken často zahrnuje intenzivní používání pesticidů a herbicidů, které mohou kontaminovat půdu a podzemní vody, což vede k degradaci životního prostředí.

Emise skleníkových plynů

Oděvní průmysl je odhadem odpovědný za 10 % celosvětové emise CO2. Více než letectví a námořní doprava dohromady. Výroba syntetických vláken, jako je polyester, z ropy, zvyšuje uhlíkovou stopu při výrobě a přepravě.

Každý Evropan si za rok nakoupí oděvy a obuv, která je zodpovědná za emise CO2 v objemu 270 kg. Kolik to je kilogramů CO2 celkem v EU? A kolik to je na celém světě?

Co se děje s vyřazeným oblečením

Podstatná část použitých textilních výrobků končí v Evropě ve spalovnách jako zdroj pro výrobu tepla a energie obecně. Další část je vyvezena do rozvojových zemí, zejména v Africe, kde končí na skládkách. Pouze nižší jednotky procent použitých oděvů jsou upraveny tak, že nadále slouží k původnímu účelu.

Záleží na spotřebitelích, jak dlouhý životní cyklus vybranému kousku oblečení dopřejí. Zákazník svojí volbou určuje kvalitu a trvanlivost oděvů, četnost nošení a dobu používání konkrétního kousku oblečení.

Sociální aspekty textilní výroby

Udržitelnost textilní výroby v sociální oblasti se zaměřuje na to, aby výroba textilu nejen minimalizovala negativní dopady na životní prostředí, ale také zlepšovala podmínky pro lidi, kteří se podílejí na výrobě, a zajistila spravedlivé a bezpečné pracovní prostředí. Fair trade je jedním z klíčových principů sociální udržitelnosti v textilním průmyslu.

Textilní výroba je nejčastěji lokalizována v rozvojových zemích, kde jsou běžné nevhodné až nebezpečné pracovní podmínky, nízké mzdy, dlouhé směny. Lze předpokládat, že dětská a nucená práce v textilním průmyslu stále existuje.

Pokud spotřebitel volí výrobky nezávisle certifikované jako je například značka Fair Trade, má jistotu, že celý dodavatelský řetězec splňuje základní etické normy. Fair Trade v textilním výrobním řetězci znamená, že nejmenší farmář dostává důstojnou mzdu pro zajištění životních potřeb pěstitele. Jsou podporovány dlouhodobé vztahy mezi pěstiteli a obchodníky, které přinášejí větší ekonomickou stabilitu pro obě strany. Fair Trade také znamená podporu organických a ekologicky šetrných postupů při pěstování surovin, čímž se chrání zdraví farmářů a jejich komunity.

Výrobci - oděvní značky mohou také v rámci Fair Trade aktivit podporovat místní komunity v oblasti vzdělávání a zlepšování sociálního postavení žen, které jsou klíčovou pracovní silou v textilním průmyslu.

Udržitelné značky transparentně sdílejí se svými zákazníky informace, odkud pochází suroviny, kde jsou zpracovány a za jakých podmínek.

Jak se spotřebitelé mohou chovat udržitelně

Textilní průmysl má značný negativní dopad na životní prostředí, od spotřeby vody přes emise skleníkových plynů až po znečištění půdy a vodních zdrojů. Proto je důležité podporovat udržitelné postupy, jako je recyklace textilu, používání ekologických materiálů a snižování spotřeby vody a energie v celém výrobním procesu.

Cílem udržitelného jednání na straně spotřebitele je snižovat textilní odpad a prodloužit životní cyklus existujícího oblečení formou cirkulace nebo v poslední fázi jeho recyklací.

Spotřebitelé mohou nakupovat ekologicky certifikované výrobky, které splňují standardy ochrany životního prostředí při jejich výrobě a dopravě, například certifikáty OEKO TEX 100. Pokud jsou oděvy kvalitní a nadčasové, mohou je nosit podstatně déle než tzv. rychlou módu. Spotřebitelé by měli od výrobců a obchodníků požadovat, aby oděvy byly trvanlivější, opravitelné a recyklovatelné.

Etický spotřebitel požaduje, aby produkty byly prokazatelně vyrobeny za spravedlivých podmínek a s minimálním dopadem na životní prostředí při výrobě a dopravě. Za to je ochoten si připlatit. Oděvní značky by měly nabízet pouze zboží s certifikáty, které zajišťují ekologicky a sociálně odpovědnou výrobu.

Jaké je vaše nákupní chování? Rozhodujete se podle líbivosti a cenovky, nebo se zajímáte o původ, certifikaci a udržitelnost? Máte dostatek informací o výrobku, odkud pochází a jak byl vyroben? Jste ochotni si připlatit za certfikované výrobky?